Cvičím, cvičíš, cvičíme - kdykoliv, kdekoliv

Téměř všichni lidé, kteří cití, že by rádi se svým tělem něco udělali, aby jim fungovalo lépe, uslyší tuto radu: "Musíš cvičit!". Zajdou tedy do fitcentra, kde si koupí permanentku, udělají si analýzy tuků, složení svalové hmoty, úpravy jídelníčku a kdoví co ještě. Zaplatí spoustu peněz za spoustu děsivých informací. A teď přichází kámen úrazu. Je nutné rady dodržovat a vytrvat. S tím májí ale lidé problém. Proč? Protože chodí do práce, kde sedí často déle než stanovenou pracovní dobu, pak se musí postarat o své zázemí mimo práci (nakoupit, navařit, vyprat,...). To je mnohem složitější pokud jste rodič. Co se stane? Na radu "Musíš cvičit!" dají rychlou odpověď "Nemám na to čas!". Najdou se tací co si ten čas i najdou, ale nevydrží to, se všemi zaběhnutými kolejemi, dlouho. Klasické jsou novoroční předsevzetí.

Mohly bychom to rozebírat dále - třeba, že život je otázkou priorit; je to podsunutá myšlenka z vnějšku a ne Vaše vnitřní rozhodnutí atd.. V tomto výplodu nabídnu jiný pohled.

To proč ti lidé neuspěli nebylo tím, že by měli slabou vůli nebo málo energie něco změnit, ale tím, že hledají a vyčleňují čas v rámci jejich dne, roka, života, který mají věnovat cvičení. "Trenér přeci řekl, že mám chodit do posilovny 3krát týdně, jinak to nebude mít účinek!" Takže hledáte ve svém harmonogramu, 3 x cca 2hodiny života, které obětujete na cvičení. "Těch 6 hodin najdu, ale kdy budu spát?!"

Chybou je, že nad tím přemýšlíte jako nad oddělenou činností. Teď jdu do práce, teď jsem v práci, teď nakupuju, teď jsem v restauraci s přáteli,... Máte život rozškatulkovaný a vždy jste jen v jedné škatulce. Něco jako dům s hodně pokoji. Na dveřích jsou cedulky kino, práce, spánek,... a jedny dveře nesou nápis cvičení. Klika i dveře jsou pěkně zaprášené. Vstoupíte do pokoje (= strávíte 2hodiny v posilovně úporným cvičením, kde na Vás ješte pokřikují, že jste máčky, že jejich chromá babička dá o dvě opakování víc). Jakmile z pokoje vystoupíte, tak cvičení zanecháváte za těmi dveřmi. "Kdy ale najdu opět tolik času, abych do nich mohl vstoupit?"

Co je podle Vás cvičení? Zjednodušeně řečeno - pohyby těla. "Vždyť ale já pohybuju tělem nejen v posilovně." Správně! Už když ráno rozlepujete oči, tak cvičíte mimické a okohybné svaly. Už když se ráno v posteli protahujete jako kočka, cvičíte! Provádíte myofasciální uvolňování, aniž by jste o tom vědeli. Tělo je stvořeno k pohybu. Cvičení (pokud to chceme oddělit od pohybů) rozšiřuje škálu pohybů, které během dne neděláme nebo zvyšuje intenzitu pohybů díky závaží, odporu,..., abychom zvýraznil zatížení, protažení svalů.

V posilovně se zapojuje Vaše mysl, která si uvědomuje co dělá tělo. Tělo dělá leg press. Pokud by Vaše mysl byla stejně propojena s tělem i mimo posilovnu, tak by jste zjistili, že stejný pohyb děláte při chůzi do/ze schodů. Spojte Vaši mysl s tělem při chůzi po schodech jako v posilovně. Zjistíte, že třeba vykonáváte stejný pohyb a dokonce s větším zatížením (v posilovně cvičíte se 100kg na dvě nohy a při chůzi zatěžujete vahou 80kg Vašeho těla jednu nohu!). Berte schody plynule po dvou. To Vám dává výhodu a při další hodině cvičení v posilovně na leg pressu budete rychleji a snadněji postupovat k Vašemu cíli (zvýšení svalové hmoty, zvýšení síly atd.). Převádějte to co se učíte v posilovně do Vašeho života a Váš život do posilovny.

V jednom nejmenovaném filmu se chlapec chtěl naučit kung-fu a mistr mu neustále dával "podřadné" činnosti, kdy mu pomáhal zvelebovat dům, dvůr, auto. Při vzpouře učně a námitce, že se chtěl učit kung-fu a ne natírat plot, padla věta: "Kung-fu je všude!". Tak i Vaše cvičení je všude. Cvičení je všude tam, kde je Vaše tělo i mysl.

Proto si začněte všímat aktivit, které během dne děláte. Třeba otvírání dveří - jak chytáte za kliku, jakou sílu vyvíjíte, aby jste je otevřeli, jakou rychlostí, používáte k tomu pohyb celého těla nebo jen ruky. Dá se takto sledovat všechno (krájení chleba, vyslékání svetru, když zvedáte půllitr k mohutnému loku,...). Když si uvědomíte jak dané pohyby děláte, tak si začněte hrát. Vymyslete jiný způsob, při kterém opět budete sledovat myslí Vaše tělo. Propojíte konečně dvě složky, které spolu mají spolupracovat (tělo a mysl). Tím, že používáte víc jednu a druhou zanedbáváte, vytváříte nerovnováhu, která se projeví. Například: stále přemýšlíte, co jste měli v práci udělat, že jste to nestihli, ale už jste přitom u domovních dveří a vůbec nevíte (díky tomu, že Vaše mysl je někde v minulosti a řeší věci nepodstatné dané situaci, kterou právě prožíváte), že se ochuzujete o poznání toho co se Vám děje při otevírání dveří. Třeba to, že Vaše tělo je ve vyoseném postoji a zabírájí svaly, které přetěžují Váš ramenní kloub a tah se přenáší dál na páteř a žeberní skloubení, které je sice nevelkým, ale nešetrným pohybem narušeno (mírně posunuté žebro,...), což se projeví zhoršeným nádechem (úbytkem kyslíku) a zvýšeným nepohodlím, které Vás ještě více znervózní. Přehlédnete myšlenku, že není nutné se dívat do schránky, protože tam nic není. Vy se ale podíváte (protože Vaše myšlenky přehluší intuici) = konáte zbytečnou aktivitu místo, které jste již mohli být o pár schodů blíž Vašemu bytu a možnosti si lehnout a zklidnit se.

Popsal jsem jen jednu situaci. Když si uvědomíte, kolik takových situací máte jen během jednoho dne, tak se nedivte, že Vás stále něco bolí, jste nemocní, něco Vám v životě utíká, atd..

Někdo by namítl, že přece pokud by nepřemýšlel nad tím co se mu stalo, tak si z toho nemůže vzít ponaučení a příště se tomu vyvarovat. Já na to říkám, že myšlenky (můžeme je nazvat jako intuice) propásnete, když je Vaše mysl zabrána minulostí nebo budoucností. Viz. citát na úvodní straně: „Co jsem dělal v minulosti, vidím na životě teď. Jaká bude budoucnost, vytvářím svým konáním teď!“ Tudíž přemýšlením o tom co jste v práci měli udělat (minulost) nebo přemýšlet nad tím, jaké to bude až budete na dovolené (budoucnost), Vám odebírá možnost si všimnout myšlenky (intuice), která Vám říká: "Stůj, máš červenou! Sejme tě nákladák!" Většinou má náklaďák podobu neduhu, nemoci, bolesti, problému se svaly, s orgány, psychikou, přehlédnutým odkrytým kanálem ve směru Vaší chůze,...

Pozorujte se, hrajte si, naslouchejte těm nejjemnějším myšlenkám, co jsou jako vlákno pavučiny letící vzduchem, a Váš život bude plynulejší, štastnější, zdravější, bohatší.

Související článek - Cvičím, cvičíš, cvičíme - kdykoliv, kdekoliv (dodatek)